Není pochyb o tom, že jedním z největších úspěchů lidstva je mimo jiné i moderní medicína. Právě ona je zodpovědná za zvýšení průměrné délky života i za značné snížení úmrtnosti novorozenců a dětí. Navíc se stále vyvíjí, takže se na trhu neustále objevují nové a lepší léky. Zde ovšem nastává problém. Aby je doktoři mohli předepsat a lékárny vydávat, musí tyto nejprve projít procesem registrace léčiv. Pokud nemají osvědčení o tom, že jím úspěšně prošly, není možné je u nás používat, byť by byly sebelepší.
Samozřejmě se můžeme ptát, co tento proces zahrnuje. Princip je poměrně jednoduchý – výrobce musí prokázat, že jeho lék za prvé skutečně funguje, a za druhé nějakým způsobem neškodí. Rozhodně by totiž nebylo dobré, kdyby sice zmírnil jedny obtíže, avšak zároveň způsobil jiné.
Je jasné, že nějaké vedlejší účinky mít bude. Otázkou je, zda jsou dostatečně vzácné a mírné na to, aby nepřevážily benefity, které nám daný přípravek nabízí. Zdokumentovány však musí být všechny, bez ohledu na to, jak vzácné jsou. I to je důvod, proč jich v dokumentaci k danému léku najdeme tolik.
Jak se to vše ale dokazuje? K testování účinnosti slouží dvojitě slepá studie, kdy se vezme určitá skupina lidí a polovině z nich je dán skutečný lék a druhé placebo, přičemž ani oni, ani lékaři, kteří jim jej podávají, nevědí, který je který. Následně se zjišťuje, nakolik se jejich zdravotní stav zlepšil či zhoršil.
To vše zní rozumně, avšak zde je nutné poznamenat, že zdaleka ne všechny přípravky, které můžeme v lékárně koupit, tomuto procesu podléhají. Jedná se především o různé léky na hubnutí či vitaminové tablety. Ty jsou klasifikovány jako doplňky stravy, a ty mají poněkud jiné podmínky. Jediné, co musí dokázat, je totiž to, že nijak neškodí. O to, zda fungují, už se prakticky nikdo nezajímá.
I to je důvod, proč se jejich výrobci nesnaží, aby jejich produkt získal status klasického léku. Takto jim to vyhovuje, neboť je to jednodušší, levnější a lidé to při správné marketingové kampani koupí i tak. A to je pro ně to hlavní.