Jo, kdyby se to počítalo bez úroků, bez procent, bez sazby za to a za to, jistě by to nějak šlo. Jenže…
To by také chtělo možná znát, jak je možno splácet. Víte například, že splátky nemusí být pevné po celou dobu splácení hypotéky?
Splátka anuitní se v celkový výši nemění, mění se jen poměr jistiny a úroků. Pak však ještě máme splátky progresívní a splátky degresivní. Podíváte li se na web https://www.ferovahypoteka.cz/degresivni-splatka/, bude vám hned jasné oč jde.
My si to zde můžeme trošku „rozpitvat. U progresívních splátek se kalkuluje třeba s povýšením, například mladý lékař jistě brzy povýší, a to ne jednou, a proto se částka k splácení časem navyšuje. A když pak bude primářem, bude splátka ještě vyšší, ale ne v podstatě pro něj, protože bude mít vyšší příjem. Takže to prakticky nezasáhne do jeho rodinného rozpočtu.
U splátek degresívních se postupuje obráceně. Nekalkuluje se s žádným povyšováním, ale částky se naopak časem snižují a jsou vyšší na začátku splácení než na jeho konci. Tím pádem se časem rodině „uleví“ a mohou přestat dělat od vidím do nevidím. Tento druh splátek však není zrovna moc využíván i když se na něm ušetří pěkná spousta peněz, nepočítáme-li inflaci. Jenže se kupuje nábytek, vybavení a „Hele Karle, co takhle si koupit auto?“
Ono právě zpočátku v novém bydlení je třeba spousta věcí a peníze jen tečou. Proto se forma degresívních splátek v mnoha rodinách skoro vůbec nezvažuje. Nu, je to jejich chyba.
Ovšem těžko jim to vyčítat z již výše zmíněných důvodů. Ty praktické převyšují ty rozumové a při tom se do vzdálené budoucnosti vůbec nehledí. Jenže právě v budoucnosti je ukryta ta síla peněz, které se mohou nyní jen tak rozkutálet. Ale od toho zde vlastně jsou, že ano.
Je ovšem na každém jednotlivci, jak celou situaci při domlouvání splátek zváží a co si zvolí. Nyní již víte, že ty možnosti zde jsou a můžete se podle toho zařídit.