Protože je soukromé podnikání v zásadě stejná výdělečná činnost jako jakékoliv jiné zaměstnání, musí i toto přinášet náležitý zisk, ze kterého se dokáže podnikatel uživit. A vlastně třeba nejen podnikatel sám, ale i jeho zaměstnanci.
To znamená, že soukromý podnik musí přinášet o dost vyšší příjmy, než jaké jsou investice, jež jsou do tohoto vkládány. Bez toho by totiž bylo provozování něčeho takového neefektivní a v podstatě zbytečné a nesmyslné.
To ovšem neznamená, že by se dalo problémům s efektivitou podnikání vždy a za všech okolností vyhnout. Jsou situace, kdy si na sebe třeba ani ten nejschopnější a nejzodpovědnější podnikatel vydělat nedokáže. Protože lidé chybují, a i když podnikatel sám nepochybí, může mít problémy i kvůli vlivu okolností nebo někoho jiného, na kom je závislý.
A když se majitel takové soukromé firmy dostane do ekonomických potíží, nezbývá mu nejednou nic jiného, než si vzít na dobu, než se dá vše zase do pořádku, půjčku. Půjčkou se dá vyřešit nejeden z problémů, díky této se dají přečkat i hodně těžké časy a lze se díky ní i dočkat lepší budoucnosti.
Tedy pokud si člověk zvolí tu pravou. Tedy pokud je nejednou vybrána jedině hypotéka bez doložení příjmu.
Proč právě ta?
Především kvůli tomu, že je snadno dostupná. I kdyby žadatel dejme tomu kvůli nízkým příjmům, záznamům v registrech dlužníků, exekucím a dalším problémům neuspěl nikde jinde, tady má stále ještě nemalou naději na to, že mu půjčí. A to proto, že se zde dává za půjčené finanční prostředky do zástavy žadatelova nemovitost a díky ní tak nemusí být na zájemce o půjčení si kladeny přílišné další nároky.
Podnikateli tu půjčí na cokoliv, co s jeho podnikáním nějak souvisí, a to klidně i vskutku velké peníze. Půjčí mu s krátkou i dlouhou dobou splatnosti, s vysokými i nízkými splátkami, zkrátka tak, jak je to dotyčnému nejvíce vyhovující. A o to tu přece jde.